Sociálně demokratická strana Koreje
| Sociálně demokratická strana Koreje | |
|---|---|
| 조선사회민주당 Čoson Sahwe Mindžudang | |
 | |
| Zkratka | SDSK |
| Datum založení | 3. listopadu 1945 |
| Předseda | Pak Yong-il |
| 1. místopředseda | Kang Pyong-hak |
| Sídlo | Pchjongjang, Severní Korea |
| Ideologie | Sociální demokracie (oficiálně) Čučche (de facto) |
| Počet členů | přes 30 000 |
| Oficiální web | www.ryomyong.com/ksdp/ |
| Zisk mandátů ve volbách | |
| Nejvyšší lidové shromáždění | 50/687
|
| Vlajka strany | |
 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Sociálně demokratická strana Koreje (korejsky 조선사회민주당, Čoson Sonsahwe Mindžudang; ve zkratce SDSK) je jedna ze tří oficiálně povolených politických stran v Korejské lidově demokratické republice. Strana se definuje jako demokratická politická strana sdružující dělníky, řemeslníky, rolníky a také křesťany provádějící vlasteneckou socialistickou politiku s ohledem na historická a národní specifika Koreje. Ve skutečnosti je plně kontrolována vedoucí Korejskou stranou práce. Existence SDSK je spíše formální a má navodit pocit demokratičnosti země. Strana je součástí Jednotné demokratické vlastenecké fronty pro sjednocení země.
Historie
[editovat | editovat zdroj]
Strana byla založena 3. listopadu 1945 v Pchjongjangu jako Korejská demokratická strana aktivistou Cho Man-sikem. Rychle získala podporu křesťanských podnikatelů a intelektuálů, stejně tak i dělníků a během několika týdnů nabrala okolo půl milionu členů. Tato strana byla ovšem obviňována z podpory série antikomunistických a antisovětských bouří. Poté, co se Cho postavil proti výsledkům Moskevské konference v prosinci 1945, byl sověty zatčen. Jeho zatčení vedlo k tomu, že se mnoho předních členů strany přestěhovalo do jihokorejského Soulu, kde zřídili nové sídlo a zúčastnili se voleb v květnu 1948 v Jižní Koreji. Získali jeden mandát, který obsadil Yi Yun-yong.[1]
V Severní Koreji zvolila strana nové vedení v čele s komunistou Čchoi Jong-konem a pod jeho vládou se začlenila do prosovětské a prokomunistické Jednotné demokratické vlastenecké fronty pro sjednocení země, čímž se v podstatě stala podřízenou Korejské straně práce. Ve volbách v září 1948 získala 35 křesel v Nejvyšším lidovém shromáždění.
V letech 1959 a 1960 byly všechny stranické kanceláře zavřeny vládou. Postupně též přicházeli o křesla v parlamentu. Po roce 1962 měli pouze 4 křesla a po parlamentních volbách v letech 1967 a 1972 jim zbylo pouze jedno křeslo. V roce 1980 přijala strana svůj současný název.
Od roku 1982 do začátku 21. století distribuovala strana svůj vlastní stranický tisk v korejštině a angličtině. Od poloviny 10. let 21. století funguje již pouze online.
Po volbách v roce 1990 získala strana 51 mandátů. Ve volbách roku 1998 získala 52 a v roce 2009 50 mandátů. Tento počet si udržela i po volbách v roce 2014.
Ideologie
[editovat | editovat zdroj]Korejská demokratická strana byla přejmenována na sociálně demokratickou stranu v roce 1981. Pravděpodobným důvodem pro nový název bylo, že sociální demokracie je cizinci považována za přijatelnou ideologii. Od té doby je strana používána v severokorejské propagandě zaměřené na zahraniční sympatizanty. Kvůli zdánlivé sociálnědemokratické ideologii, která je pro cizince srozumitelná, je sociálně demokratická strana v takové propagandě používána mnohem více než druhá legální menší strana, Čeondoistická strana Ch'ŏngu.[2]
Teoreticky se strana drží národní sociální demokracie, která odpovídá historickým podmínkám a národním charakteristikám Koreje, a jejím základním politickým mottem je „nezávislost, suverenita, demokracie, mír a obrana lidských práv“.[3]
Kritika vlády
[editovat | editovat zdroj]Na krátkou dobu v druhé polovině osmdesátých let 20. století byly ve stranickém tisku publikovány texty kritické k severokorejské vládní politice. Jednalo se o výzvy k větší podpoře osob se zdravotním postižením nebo o zlepšení petičního systému, jakož i o zvýšení potenciálních výhod umožnění více než jednoho kandidáta v každém volebním okrsku a umožnění voličům rozhodnout, který bude zvolen. Předpokládá se, že tyto kritiky souvisely s krátkou liberalizací severokorejského soudního systému, ke které došlo přibližně ve stejnou dobu.[4]
Výsledky ve volbách
[editovat | editovat zdroj]| Volby | Mandáty |
|---|---|
| 1948 | 35/572
|
| 1957 | 11/215
|
| 1962 | 4/383
|
| 1967 | 1/457
|
| 1972 | 1/457
|
| 1977 | 0/572
|
| 1982 | 0/615
|
| 1990 | 51/687
|
| 1998 | 53/687
|
| 2003 | |
| 2009 | 50/687
|
| 2014 | 50/687
|
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Korean Social Democratic Party na anglické Wikipedii.
- ↑ 조선민주당(朝鮮民主黨) - 한국민족문화대백과사전. encykorea.aks.ac.kr [online]. [cit. 2021-10-17]. Dostupné online.
- ↑ Being a minor party in the North | NK News. NK News - North Korea News [online]. 2014-11-26 [cit. 2021-10-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ "Naenara"-Politics in Korea - Partied and Public Organizations - Korean Social Democratic Party. web.archive.org [online]. 2014-07-09 [cit. 2021-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-09.
- ↑ Voices from the Black Box: 1987, the Social Democratic Party, and Protection of Human Rights. Sino-NK [online]. 2015-09-14 [cit. 2021-10-17]. Dostupné online. (anglicky)
